Šalotka v mnohém vítězí nad cibulí, dobrý guláš z ní ale neuděláte

Chuťově delikátní šalotka pochází ze stejné rodiny jako cibule. Rozšířila se z Asie, hojně ji produkují ve Francii, Nizozemsku, Itálii. Pokud v receptu najdete požadavek na její použití, v zájmu uspokojivého gastronomického zážitku se raději snažte respektovat takovou konkretizaci a nesahat po klasické cibuli vhodné k výrazným jídlům, jakým je například guláš.

Šalotka (Allium ascalonium) má kultivovanější chuť i aroma než cibule a zejména tendenci tepelnou úpravou přicházet o nasládlý šmrnc, který se rychle a citelně láme na hořký. Predispozici k tomu má hlavně při prudkém smažení, sotva z ní tedy uděláte obligátní „skleněný“ podklad pro následné suroviny a ingredience. Hodí se spíše k jemným jídlům: polévkám, omáčkám (guacamole), těstovinám, rizotám či zeleninovým salátům, z mas jsou to ryby a jiné plody moře. Bez zábran ji však můžete použít ik dotvoření másla, pomazánek nebo octa, případně konzumovat syrovou bez příloh: nepříjemný štiplavý vjem nenastane. Do jídelníčku si klidně zařaďte i její listy – na jazyku připomínají pažitku.

Roste ve shlucích jako česnek

Vizuálně šalotku ve srovnání s cibulí rozeznáte podle menšího vzrůstu. Navíc má převážně podélný tvar v kontrapunktu ke kulaté příbuzné. Slupka nejčastěji bývá bordó, eventuálně i šedá, měděná nebo načervenalá, zatímco cibule se vyznačuje bílou, nažloutlou, okrovou či světle hnědou barvou. Vrstvení dužiny šalotky je hustší. Roste ve shlucích podobně jako například česnek a po sklizni vyhání klíčky mnohem pomaleji než cibule – řádově jí to trvá měsíce (proti týdnem).

Nezpůsobuje nadýmání

Z hlediska zdravotních přínosů včetně antibakteriálních účinků je šalotka v zásadě srovnatelná s cibulí, pro většinu lidí však mnohem snáze stravitelná i akceptovatelnější ve smyslu, že nezpůsobuje nadýmání. Sto gramů má energetickou hodnotu 50 kcal a obsahuje přibližně 10 g sacharidů, 2 g bílkovin i vlákniny a 0,1 g tuků, dále 334 mg draslíku, 60 mg fosforu, 37 mg vápníku, ale také sodík, hořčík, mangan, zinek, síru , kyselinu listovou a vitamíny A, B a C.

Chlévský hnůj neocení

Ve volné půdě šalotka preferuje slunečné stanoviště s předem překypřenou sušší zeminou obohacenou kompostem, ne chlévským hnojem. Substrát může mít hlinitý charakter, ale v rámci toho dostatek vzdušnosti. V mírnějším podnebí ji můžete vysazovat už na podzim, obvyklejší je však jarní termín počínaje březnem až do začátku května. Cibulky zastrkávejte zašpičatělou stranou vzhůru přibližně do centimetrové hloubky, a to při vzdálenosti mezi nimi kolem 15 centimetrů a meziřádkových rozestupech 20 – 30 centimetrů.

Nejprve odpočinek pod širým nebem

Když na sklonku léta začne nať vadnout, vytáhněte šalotky ze země a nechte je schnout na záhonu. Rozdělte je až po několika dnech a ještě jim dopřejte chvíli odpočinku pod širým nebem. Skladujte je na tmavém, chladném a suchém místě: ve vyhovujících podmínkách vydrží minimálně půl roku.


Tip redakce: Nechte se inspirovat chutnými recepty, které z Vás udělají hvězdu kuchyně.