Střídavku většinou navrhují otcové.
Soudkyně EVA FARKAŠOVÁ z Okresního soudu v Prešově se věnuje rodinnému právu již několik let. I u jejího soudu funguje nová metodika. multidisciplinárního přístupu v poručenské agendě, která výrazně zkracuje lhůtu konání sporu rodinných věcí s nezletilými dětmi.
Ráda říká, že střídavá péče je skvělá pro dítě, které to unese a pro rodiče, kteří to zvládnou.
„Pokud je to možné, vždy přistoupíme ke střídavce. Nevyhovíme tehdy, pokud se v rámci řízení a multidisciplinární praxe ukáže, že to není vhodné pro dítě,“ říká SME.
Téma střídavé péče dělí lidi i soudce na její příznivce a odpůrce. Vy jste na které straně?
Celý příběh, jak se tato forma péče o dítě dostala do našeho právního systému, je zvláštní. Někdy si i dobré věci najdou velmi rychlé cesty. Tak tomu bylo i se střídavkou, která se tam dostala jako poslanecký návrh. Bylo to narychlo, soudci na tuto změnu nebyli připraveni, neprošlo to s odbornou diskusí, na úvod jsme zůstali zaskočeni.
Vypnout reklamu
Aniž bychom o tom dříve diskutovali na seminářích a konferencích, jsme to měli najednou na stole a měli jsme rozhodovat. Když se na to dívám zpětně, možná je skvělé, že to šlo takovou rychlostí. Začali jsme se přizpůsobovat a hledat právní podklady. V Čechách to fungovalo dříve, takže se bylo o co opřít.
V rozhovoru se dočtete:
zda je střídavka vhodná forma péče i tehdy, jsou-li rodiče v konfliktu,
kdy soud střídavou péči schválí a kdy ne,
jak v rozhodování pomáhá projekt Multidisciplinární spolupráce,
jaký je rozdíl mezi společnou a střídavou péčí,
jako soudce rozezná, zda dítě není zmanipulováno jedním z rodičů.
Jak vnímáte uzákonění střídavé péče s odstupem času?
Jak dobré řešení. V roce 2010 byl asi nejvyšší čas, aby střídavá péče vešla do našeho právního systému.
Má stejný názor většina soudců?
Vždy jsou konzervativnější i otevřenější soudci. Chce se mi věřit, že po více než jedenácti letech už nemají problém rozhodovat o střídavé péči, pokud je důvodná a je v zájmu dítěte.
